VZÁJEMNÝ VZTAH DVOJKOLÍ – KOLEJ V OBLOUCÍCH VELMI MALÉHO POLOMĚRU

Abstract

Tramvajový provoz je na rozdíl od železnice typický mimo jiné i oblouky velmi malých poloměrů (18÷20 m), které se vyskytují zejména na tramvajových křižovatkách v centrech měst, v obratištích (smyčkách) a vozovnách. Zatímco oblouky velmi malých poloměrů na tramvajových křižovatkách jsou často z principu realizovány kolejí s mělkými žlábky, v obratištích se mimo výhybky využívají výhradně žlábky hluboké. Velikost poloměru oblouku významně ovlivňuje postavení dvojkolí v koleji a spolu s rozvorem podvozku či pojezdu pak určuje úhel náběhu. V extrémním případě pak může nastat i situace, kdy vozidlo s velkým rozvorem podvozku či pojezdu není schopné bezpečného průjezdu v oblouku velmi malého poloměru. Taková situace se však netýká tramvají běžně provozovaných za účelem zajištění základní dopravní obslužnosti. Tyto tramvaje mají totiž výhradně podvozky s krátkým rozvorem (do 1900 mm). Problém však může nastat v případě bočně neopotřebených kolejnic s úzkým žlábkem v kombinaci s historickými dvounápravovými tramvajemi, které jsou, ať už pravidelně či příležitostně, provozovány za účelem atrakce. Tyto typy tramvají se totiž vyznačují jediným dvounápravovým pojezdem o velkém rozvoru (až 3600 mm). Situaci pak může ještě zhoršovat i velký poloměr kol. Výše uvedené skutečnosti byly analyzovány v rámci tramvajového provozu Dopravního podniku města Brna, a.s. (DPMB) pro dva vybrané typy žlábkových kolejnic a 4 typy tramvají (1 typ historické dvounápravové tramvaje a 3 typy běžně provozovaných tramvají).